Tom

 

NOVĚ HRADY


Buquoyská hrobka se nachází na východním konci novohradského hřbitova a tvoří jeho výraznou dominantu. Skládá se ze dvou částí. Krypta v přízemí a kaple v patře. Původní hrobku Buquoyů nechala zřídit Marie Magdalena v roce 1648 v novohradském kostele sv. Petra a Pavla. V letech 1890 až 1892 byla podle projektu pražského architekta Josefa Schulze ( autor hlavní budovy Národního muzea v Praze a budovy Rudolfina v Praze ) postavena nová hrobka, v pseudogotickém stylu. Stavbu provedl stavitel Karel Bůžek z Nových Hradů. Hrobku nechal vybudovat velkostatkář a politik hrabě Karel Bonaventura Buquoy (1854–1911), jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře. Za povšimnutí stojí rozměrná pozlacená mozaika Panny Marie, zhotovená podle návrhu Maxe Švabinského. Tu naleznete nad vchodem do zádušní kaple. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským znakem neseným párem gryfů a rodovým heslem: „DIEU ET MON ROI“ (Bohu a mému králi). Kompletní erb má ještě tvořit klenot z korunované přilby, na červenobílé žerdi se zlatým hrotem červený, bíle lemovaný prapor s třemi břevny jako na štítu a červenomodré pokrývky. V hrobce je dodnes uloženo osm rakví s tělesnými pozůstatky Buquoyů a jejich příbuzných z rodu Cappy. Nedaleko hrobky jsou na místním hřbitově pohřbeny také některé významné osobnosti novohradské historie. Vedle církevních hodnostářů stojí za zmínku Anton Teichl, novohradský Buquoyský archivář a autor knih o historii města a panství Nové Hrady. Vedle hrobky se též nachází hroby padlých sovětských vojáků, kteří zahynuli při osvobozování města v květnu 1945.

 

Gotický hrad Nové Hrady stojí na padesát metrů vysokém ostrohu a je obehnán mohutným čtrnáct metrů hlubokým příkopem. Hrad má oválnou dispozici s částí opevnění z 15. stol., které je na obou koncích uzavřeno branami. Zachovalá je východní hranolová věž, severní hradní křídlo a také západní křídlo. V roce 2001 byl prohlášen za národní kulturní památku. Hrad byl založen pravděpodobně kolem poloviny 13. století jako strážní bod v blízkosti obchodní stezky, která zde překračovala zemskou hranici. Prvním známým majitelem byl Ojíř ze Svin, jehož otcem byl Vítek z Klokot. Později byl hrad v držení dalších Vítkovců – pánů z Landštejna a od roku 1359 Rožmberků. Za husitských válek byl hrad roku 1425 dobyt a vypálen. Stejně dopadl i v roce 1467 při obléhání Zdeňkem ze Šternberka. K dalším poškozením došlo při vznícení střelného prachu roku 1573 a zemětřesení v roce 1590. Proto byl opraven a nově opevněn podle návrhů italského architekta Antonia Canevalle.  Smrtí posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešlo panství na základě dědické smlouvy do majetku pánů ze Švamberka. Za stavovského povstání byl obléhán a dobyt generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem. Od roku 1635, kdy si Buquoyové nechali na novohradském náměstí vybudovat pohodlnou rezidenci, sloužil hrad pouze k hospodářským účelům (bydlení panských úředníků, lesní správa, od konce 18. století rodinný archiv Buquoyů a knihovna). Po druhé světové válce bylo Buquoyům panství zkonfiskováno a předáno do péče státu. V roce 2002 hrad přešel do správy Státního památkového ústavu ( Národní památkový ústav )

 

 

Erb rodu Buquoyů :

Erb Buquoyů

 

 

Fotogalerie Buquoyské hrobky a hradu naleznete zde :

Fotogalerie Buquoyská hrobka, hrad, kovárna